- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Výpisky z Euthydéma

<<<

Buddhead, 19:11:34 01.08.2006, peteno 1450x
Sekce: Literatura

V Platónovì dialogu Euthydémos jsem narazil na nìkolik zdaøilých sofismat, o která stojí zato se podìlit. Celá rozmluva, vedená mezi bratry Euthydémem a Dionysodórem jako zástupci sofistiky na stranì jedné a Sókratem, krasavcem Kleiniem a Kleiniovým milencem Ktésippem na stranì druhé, se toèí kolem pojmu areté, tedy zdatnosti (øecký pojem v¹ak v sobì zahrnuje jak stránku praktickou, tak etickou). Euthydémova a Dionysodórova sofismata mají ukázat záludnost a plytkost sofistù, ale lze je èíst i jako svérázné d¾ouky.

První rozhovor vede zprvu Dionysodóros a poté Euthydémos s Ktésippem:

„Tak tedy povìz mi, má¹ psa?“

„A velmi zlého,“ øekl Ktésippos.

„Nu¾e, má ¹tìòata?“

„Ba vìru, také taková.“

„Není-li tedy ten pes jejich otec?“

„Já sám jsem ho vidìl, jak se páøí s fenou.“

„Nu¾e, není-li ten pes tvùj?“

„Ov¹em¾e.“

„Tedy je otec a je tvùj, tak¾e podle toho je pes tvùj otec a ty jsi bratr ¹tìòat, ¾e ano?“

A hned zase rychle pøejal øeè Euthydémos, aby Ktésippos neøekl nìco døíve, a pravil: „Je¹tì mi odpovìz na malou otázku: Bije¹ toho psa?“

A Ktésippos zasmáv se øekl: „Pøi bozích ano; nebo» nemohu bít tebe.“

„To tedy bije¹ svého vlastního otce, ¾e ano?“

„Bylo by ov¹em mnohem spravedlivìj¹í,“ pravil, „kdybych bil va¹eho otce, ¾e zplodil tak moudré syny. Ale jistì asi, Euthydéme, u¾il spoleèný otec vá¹ i ¹tìòat od této va¹í moudrosti mnoho dobrých vìcí.“

Druhá rozprava se uskuteènila mezi Euthydémem a znovu Ktésippem:

„Zdalipak vidí,“ pravil Euthydémos, „i Skythové i ostatní lidé vìci schopné vidìní èi neschopné?“

„Ov¹em¾e schopné.“

„Tedy zajisté i ty.“

„I já.“

„Vidí¹ tedy na¹e plá¹tì?“

„Ano.“

„Ty tedy jsou schopné vidìní.“

„Náramnì,“ pravil Ktésippos.

„A co vidí?“ dìl on.

„Nic. Av¹ak ty se snad o nich domnívá¹, ¾e nevidí; tak jsi roztomilý. Ale zdá se mi, Euthydéme, ¾e nespì, le¾í¹ v spánku, a je-li mo¾no, aby èlovìk mluvil a nic neøíkal, ¾e i ty to dìlá¹.“

Poslední rozmluva, kterou jsem vybral, se odehrává mezi Dionysodórem a Sókratem:

„Ty tedy ví¹, co pøíslu¹í jednotlivým z øemeslníkù? Pøednì, komu pøíslu¹í kování, ví¹?“

„Zajisté, kováøi.“

„A co¾ hnìtení hlíny?“

„Hrnèíøi.“

„A co¾ zabíjení, stahování kù¾e, sekání masa na malé kousky, jeho vaøení a peèení?“

„Kuchaøi,“ dìl jsem já.

„Jestli¾e nìkdo bude konat vìci pøíslu¹né, bude konat správnì, pravda?“

„Rozhodnì.“

„Pøíslu¹í tedy, jak praví¹, kuchaøi sekání na kusy a stahování? Tvrdil jsi to, èi ne?“

„Tvrdil,“ øekl jsem, „ale odpus» mi to.“

„Je tedy patrno,“ dìl on, „¾e jestli¾e nìkdo kuchaøe zabije, rozseká, uvaøí a upeèe, udìlá vìci pøíslu¹né; a jestli¾e nìkdo bude kovat samého kováøe a hníst hrnèíøe, i ten bude dìlat vìci pøíslu¹né.“

„Ó Poseidóne,“ dìl jsem já, „to u¾ dovr¹uje¹ svou moudrost! Zdalipak se mi té nìkdy dostane tak, aby se stala mým vlastnictvím?“



Pidat koment
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veker HTML tagy jsou zakzny, oddkovn zstv zachovno.
Kontroln kd:
Visual CAPTCHA