- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Demokracie bez voleb

<<<

Buddhead, 19:16:35 18.07.2006, peteno 1695x

V situaci povolebního patu se dnes hodnì diskutuje o zmìnì volebního systému. Padají jak návrhy na zavedení vìt¹inového hlasování, tak na posílení proporèního principu. V Lidových novinách z 6. kvìtna 2006 ov¹em vy¹el èlánek politologa Jiøího Peheho, ve kterém referuje o rùzných teoriích demokracie bez voleb. Tyto pojmy toti¾ zdaleka nejsou synonymní.

Volby nezaruèují automaticky demokracii a nezøídka slou¾í spí¹e k legitimizaci stávajícího, mnohdy nedemokratického re¾imu. Kritici vìt¹inou odkazují na starovìké Athény, kde mìla demokracie charakter pøímého hlasování nebo výbìru losem. Athénský model, vhodný pro správu malého mìstského státu s vylouèením ¾en a otrokù, lze v¹ak jen obtí¾nì pøevést do mìøítek velkých státních útvarù se v¹eobecným volebním právem. Teorie demokracie bez voleb, které se o nìco takového pokou¹ejí, lze rozdìlit do tøí základních proudù: první spoèívá v nahrazení zastupitelského systému pøímým hlasováním, druhý se oznaèuje jako ¹kola „consensus seeking“ (hledání souhlasu) a tøetí se nazývá demarchie.

Problém pøímého hlasování spoèívá hlavnì v tom, ¾e je obtí¾nì realizovatelné v rámci velkého mno¾ství obyvatel. Proto se pou¾ívá pøedev¹ím na místí úrovni, zatímco na úrovni celostátní bývá vzácné. Je¹tì ménì se dostává ke slovu u státù se slo¾itou strukturou, napø. u federací, aby poèetnìj¹í populace nemohly vnucovat svou vùli populacím sice právnì rovnocenným, ale ménì poèetným (v této souvislosti nemohu nevzpomenout nedávné referendum o osamostatnìní Èerné Hory, kde byla potøeba nikoliv prostá vìt¹ina, jak je zvykem, nýbr¾ 55% hlasù pro). Koneènì v¾dy bude muset existovat instituce, která rozhodne o znìní otázky polo¾ené v plebiscitu, co¾ se dá zneu¾ít k manipulaci ve prospìch statu quo stejnì jako souèasné volby.

Jinou alternativu k volební demokracii pøiná¹í ¹kola „consensus seeking“. Inspiruje se pøíkladem rùzných hnutí a skupin, jejich¾ èlenové nedocházejí k rozhodnutí cestou konfrontace odli¹ných stanovisek, jako je tomu pøi volbách, ale v¹eobecným souhlasem hledaným v dialogu a vyjednávání. Její zastánci ov¹em zapomínají, ¾e ve v¹ech vìt¹ích spoleèenských celcích jsou názory jednotlivcù natolik protichùdné, ¾e dohoda se stává nemo¾nou. V ka¾dé skupinì se navíc vynoøí pøirození vùdci, kteøí na sebe strhnou rozhodování, a bez anonymity voleb se mù¾e stát, ¾e mnozí nenajdou odvahu k debatì tváøí v tváø.

Jako odrùdy ¹koly „consensus seeking“ lze hodnotit rùzné anarchistické teorie. Podle nich mají být základem spoleènosti malé samosprávné entity (sovìty), které se sdru¾ují ve federacích, je¾ mají vùèi sovìtùm poradní, nebo dokonce i výkonnou moc. Sovìty by zastupovali místo poslancù delegáti, kteøí by byli volení, ale mohli by být také kdykoliv odvoláni, pokud by se neøídili vùlí elektorátu. Odstranilo by se tím odcizení mezi volièem a jeho zástupci, kteøí jsou v pomìrném volebním systému èasto pouhým jménem na kandidátce strany.

S nejradikálnìj¹ími názory v¹ak pøicházejí teoretici demarchie, kteøí se obracejí k athénské praxi náhodného výbìru jedincù do správních rad, je¾ mají øídit rùzné oblasti spoleènosti. Volba by probíhala losem, co¾ by údajnì zvý¹ilo politickou participaci obèanù, nebo» vylosován mù¾e být ka¾dý, stejnì jako u¾ dnes mù¾e být ka¾dý obèan USA vylosován do poroty u soudu. Proto¾e v¹ak nelze lidi nutit, losovalo by se z men¹ích skupin, do kterých by se dobrovolnì hlásili lidé, kteøí mají k dané problematice nìjaký vztah. Proto¾e pravomoc rad by byla omezena jen na jednu oblast, o samotných pravidlech hry by rozhodovaly jakési metarady, suplující zároveò soudní moc. V ideální demarchii není místa pro byrokracii ani stát, otázkou v¹ak zùstává, kdo by pøi absenci výkonné moci vymáhal naplòování výnosù jednotlivých rad.

Aèkoliv zmínìné návrhy mohou znít utopicky, je tøeba je brát jako symptomy souèasné krize demokracie, kdy volby stále èastìji produkují politiky, jim¾ lidé nevìøí. Pravidelné volby navíc politiky pøivádìjí do náruèe populismu, kdy se více øídí prùzkumy veøejného mínìní ne¾ skuteènými potøebami státu a nejsou ochotni pøijímat nepopulární rozhodnutí. Teoriím demokracie bez voleb jde pøedev¹ím o to, jak sice nevolené, ale pøitom demokraticky legitimní orgány oprostit od tìchto vnìj¹ích tlakù a jak doplnit souèasný hierarchický systém vlády (government) horizontálním systémem rozumné správy (governance).



Pidat koment
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veker HTML tagy jsou zakzny, oddkovn zstv zachovno.
Kontroln kd:
Visual CAPTCHA