- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Hérakleitos a Lao-c’

<<<

Buddhead, 19:15:28 18.07.2006, přečteno 1090x
Sekce: Filosofie

Hérakleitos z Efesu (cca 550-480 př. n. l.) absolutizoval narozdíl od svých předchůdců i následovníků, kteří se pokoušeli najít stálou a neměnnou podstatu světa, procesuální povahu skutečnosti. Zůstal bohužel osamocen a jeho myšlenky nenašly velkou odezvu.

Zatímco v evropské filozofii převládlo statické, metafyzické pojímání posledního základu, ve filozofii čínské naopak zvítězil přístup dialektický. Hérakleitovo chápání světového dění jako sváru protikladů má přesný protějšek v čínské nauce a jin a jang. Obojí pojetí vnímá pohyb v nejširším slova smyslu jako vzájemnou interakci dvou neslučitelných a zároveň neodlučitelných protikladů. Pěkně to podle mě vystihuje čínský symbol jin-jang, kde se v nitru jinu skrývá jang a naopak. Vzájemným působením protikladů pak vzniká nikdy nekončící pohyb. Proto také nelze Hérakleitův oheň považovat jednoduše za prazáklad světa (arché), jakým byla pro Thaléta voda, Anaximenovi vzduch a u Anaximandra apeiron, ale spíše za obrazné označení pro neustávající a nekonečně proměnlivé dění, jehož jsme svědky. Pro srovnání uvádím několik zlomků z Hérakleita a citaci druhé kapitoly Tao te ťingu od Lao-c’a (cca 570-490 př. n. l.). Samozřejmě nechci tvrdit, že se znali; ačkoliv byli současníky, vzdálenost mezi nimi byla nepřekonatelná. Nicméně jejich názory na povahu světa (jinde se však naprosto lišili – Hérakleitos byl kupříkladu příznivcem tyranidy, což by Starý Mistr asi nevydýchal) jsou pro mě důkazem, že při přemýšlení o světě lidé často nezávisle na sobě dospějí ke stejným závěrům.

 

 

Zlomky z Hérakleita:

 

Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: „Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry!“ Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami.

 

Totéž je, co je v nás: živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivši se je oním a ono změnivši se je tímto.

 

Nesmrtelní jsou smrtelní, smrtelní jsou nesmrtelní; jsou živi smrtí oněch a jsou mrtvi životem oněch.

 

Spojeniny: celé a necelé, shodné a neshodné, souzvučné a nesouzvučné, a ze všeho je jedno a z jednoho vše.

 

Hérakleitos říkal, že se protivné shoduje a že s neshodného je nejkrásnější harmonie.

 

Nechápou, jak neshodné spolu souhlasí: zpět obrácený souhlas jako u luku a u lyry.

 

Společný je u kružnice počátek a konec.

 

Moře je voda nejčistší i nejšpinavější: pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná.

 

Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek.

 

Cesta nahoru a dolů je táž.

 

 

Lao-c’: Tao te ťing, kap. II

 

Každý na světě poznává krásné jako krásné,

a tím (poznává) i ošklivé.

Každý poznává dobré jako dobré,

a tím (poznává) i zlé.

Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí,

těžké a snadné se navzájem tvoří,

dlouhé a krátké se navzájem měří,

vysoké a nízké se navzájem pojí,

zvuky a tóny se navzájem slučují,

předtím a potom se navzájem sledují.



Přidat komentář
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veškeré HTML tagy jsou zakázány, odřádkování zůstává zachováno.
Kontrolní kód:
Visual CAPTCHA