- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Pohøební øeè

<<<

Buddhead, 19:21:39 17.07.2006, peteno 9029x, 3 komente
Sekce: Literatura

Jak asi víte, 17. kvìtna mi zemøel dìdeèek a já mìl tu èest pronést nad jeho rakví pohøební øeè...

Vá¾ení pøítomní, ne¾ se naposledy rozlouèíme s na¹ím dìdeèkem, tatínkem, pøítelem a dobrou du¹í tohoto mìsta, dovolte, abych krátce shrnul ¾ivotní dráhu pana Ladislava Pulkrábka. Pokusím se o to i pøesto, ¾e v pøípadì jeho na události bohatého ¾ivota je to takøka nemo¾né.

Slávek, jak mu øíkali jeho nejbli¾¹í, se narodil v malebné vesnièce Lelekovice u Brna jako nejmlad¹í dítì ze ètyø sourozencù 4. èervna 1914, jen pár týdnù pøed sarajevským atentátem a zaèátkem první svìtové války. V Královopolské strojírnì v Brnì se vyuèil soustru¾níkem kovù, soubì¾nì v¹ak nav¹tìvoval veèerní dvouletou umìleckoprùmyslovou ¹kolu, proto¾e z finanèních dùvodù nemohl absolvovat denní studium. Ji¾ od mládí bylo malování jeho velká láska, jeho ¾ivot. Ve svých prvních obrazech ze tøicátých let se nechával inspirovat pøedev¹ím divokou krajinou Vysoèiny v okolí Ti¹nova. Po druhé svìtové válce vstoupil do øad armády jako voják z povolání a pomáhal pøi obnovì útvaru „komunikaèního“ zpravodajství. Po mnoha letech slu¾by nakonec do dùchodu ode¹el v hodnosti podplukovníka.

Do Litomìøic se s rodinou pøistìhoval v r. 1959. Byla to poslední ¹tace vojáka z povolání. Kdy¾ poprvé uvidìl Házmburk a kopce Èeského støedohoøí, rozhodl se, ¾e v tomto ráji malíøù do¾ije své dny. Èeské støedohoøí prochodil a projezdil na svém mopedu køí¾em krá¾em. Èasto jsme ho vídali projí¾dìt krajinou s nezbytnou baretkou na hlavì a s batohem na zádech. Okolní krajinu znal tak dobøe, ¾e v pozdìj¹ím vìku mohl malovat obrazy témìø zpamìti. Jeho nejoblíbenìj¹ím místem byl hrad Kamýk. Tvrdil, ¾e tady jsou nejkrásnìj¹í západy slunce. Mìl rád krajinu ve v¹ech roèních obdobích, ale nejlépe dokázal vyjádøit její vzne¹enost z jara a na podzim. Ze v¹ech jeho obrazù vyzaøuje láska k pøírodì a k ¾ivotu. „V pøírodì se cítím svobodný,“ øíkával.

Vedle podmanivé krajiny Èeského støedohoøí jsou námìty jeho obrazù vìnovány i mìstu, ve kterém ¾il a které miloval. Mìl v oblibì jeho stará zákoutí, úzké ulièky i vysoké ¹títy domù. Poka¾dé si pøedstavoval, kdo v nich ¾ije a zda se jejich obyvatelé mají rádi. On sám procházeje mìstem rozdával úsmìvy, prohodil pár slov, potì¹il, povzbudil, vyslechl; nikdy nezarmoutil. V¾dycky øíkával: „Ne pro nenávist, ale pro lásku jsem na svìtì.“ Kdy¾ bylo tøeba, neváhal sám pøilo¾it ruku k dílu. Podílel se kupøíkladu na výstavbì dìtského dopravního høi¹tì, letního kina, koupali¹tì nebo divadla K. H. Máchy. V prùbìhu let se zúèastnil celé øady malíøských soustøedìní a domácích i mezinárodních výstav výtvarníkù – amatérù a nezøídka si z nich odná¹el vysoká ocenìní.

Nìkteøí z vás si Laïu Pulkrábka pamatují jako obsluhu vì¾ních hodin. Je¹tì ve svých osmdesáti letech vystupoval ka¾dý týden na mìstskou vì¾ a kontroloval jejich chod, naslouchal jejich klapotu a pøípadnì je seøizoval. Kdy¾ se náhodou zastavily, obèané mu neváhali zavolat domù – byly pro nì toti¾ jedinou zárukou pøesného èasu. Ale to se stalo jen málokdy. Øíkával: „To nemáte zdání, jak minuta rychle uteèe.“

Tak uplynul i jemu vymìøený èas. Ve¹li se do nìj nejen dva císaøi, deset prezidentù a dvì svìtové války, ale pøedev¹ím láskyplný vztah s man¾elkou Josefou, výchova syna Ladislava a dcery Jany a k stáru i radost z pìti vnouèat a dvou, skoro u¾ tøí pravnouèat. Jako pøítel vstoupil do ¾ivotù mnohých z vás a mnoha dal¹ím neznámým lidem svými obrazy odhalil krásu tohoto svìta. Vìnujme mu prosím tichý dík, ¾e jsme mohli alespoò èást onoho èasu pro¾ít v jeho blízkosti.

Dìkuji.



Pidat koment
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veker HTML tagy jsou zakzny, oddkovn zstv zachovno.
Kontroln kd:
Visual CAPTCHA