- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Vážené hosti, vážení hosté!

<<<

Buddhead, 16:14:06 29.10.2010, přečteno 804x
Sekce: Úlety

V příručce "Kultura genderově vyváženého vyjadřování" vydané MŠMT její autorky přicházejí mimo jiné i s návrhem na zavedení nového slova "hostka" a s tvrzením, že: "»netradiční«, avšak jazykově zcela správné přechýlení tvaru host může být osvěžující změnou; třeba na přihlášce k slavnostní schůzi MDŽ." Nechme stranou námitky jazykovědců, že nová slova vznikají jinak, než že si je někdo vymyslí a napíše do příručky, že musí být vnímána jako potřebná a musí je používat široký okruh lidí, a chopme se tohoto návrhu jako podnětu pro, přiznávám, že ryze nevážné a kratochvilné, zamyšlení.

Už samo tvrzení, že tvar hostka je náležitým ženským protějškem mužského jména host, je sporné, nebo lépe řečeno nedostatečně podložené. Zalistoval jsem totiž v Retrográdním morfematickém slovníku češtiny a v Retrográdním slovníku současné češtiny, abych našel některé obdobné případy. Příponou -ka se běžně přechylují jména na -asta, -ista a -osta (gymnasta – gymnastka, komunista – komunistka, starosta – starostka). Od jmen na -st se příponou -ka tvoří výhradně zdrobněliny (což je pochopitelné, protože jde o ženská jména skloňovaná podle vzoru kost, a tudíž už je není nutné přechylovat). V tomto případě je navíc odvozování doprovázeno různými samohláskovými změnami (bolest – bolístka, kost – kůstka). Neměl by nakonec náležitý protějšek mužského jména host znít hůstka místo hostka?

Kvůli těmto nejasnostem si dovoluji navrhnout alternativní řešení. V praslovanštině patřilo mužské jméno gostь mezi i-kmeny a s výjimkou 7. pádu jednotného čísla a 1. a 5. pádu čísla množného se skloňovalo stejně jako ženská jména z téže deklinace (týkalo se to i mnoha dalších mužských jmen, např. medvědь – medvěd, ognь – oheň, ljudьje – lidé). Protože se však i-kmenová deklinace v průběhu času stávala představitelem rodu ženského, zanikalo postupně toto skloňování u mužských jmen a ta přecházela k jiným vzorům. Ve staré češtině se původní skloňování zachovalo už jen u slov ľudie a host. Nakonec se však i podstatné jméno host začalo skloňovat podle vzoru pán (podvzor občan), ovšem s výjimkou 1., 2. a 5. pádu čísla množného, kde jsou vedle tvarů hosté a bez hostů dodnes možné i tvary hosti a bez hostí.

Můj návrh počítá s využitím faktu, že dnes je i-kmenová deklinace, zastoupená v současné češtině vzorem kost, pevně spojena se ženským rodem. Skloňujme tedy podstatné jméno host podle vzoru pán, jde-li o návštěvníka, a podle vzoru kost, jde-li o návštěvnici, podobně jako skloňujeme podstatné jméno choť (mimochodem také původně i-kmenové) odlišně podle toho, zda mluvíme o manželovi, nebo o manželce. Místo vymýšlení novotvarů, ke kterým mají mnozí pochopitelný odpor, bychom pouze obnovili něco, co už v češtině kdysi existovalo a co v ní v podstatě přežívá dodnes. Co vy na to, vážené hosti a vážení hosté?



Přidat komentář
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veškeré HTML tagy jsou zakázány, odřádkování zůstává zachováno.
Kontrolní kód:
Visual CAPTCHA