- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Holografický vesmír?

<<<

Buddhead, 14:13:01 25.08.2010, peteno 2332x, 2 komente
Sekce: Filosofie

U¾ dlouho se chystám sepsat komentáø k videu Holografický vesmír, které mù¾ete najít na Youtube (v=_H0mPzBtbjE). Neberte to prosím jako nìjaký útok na své pøesvìdèení (hrub¹í výrazy nechápejte jako výraz pohrdání, nýbr¾ coby dùkaz mého zaujetí pro vìc), ale jako pokus o pøiblí¾ení mého zpùsobu uva¾ování, který byl svého èasu oznaèen za skeptický (k èemu¾ se hrdì hlásím). V textu najdete v¾dy pøepsaný úryvek z komentáøe (tam, kde se pøekladatel významnì odchýlil od anglického originálu, jsem pøidal do hranatých závorek pøeklad svùj) spoleènì se stopá¾í.


 
[0:35] Jestli¾e chcete vidìt strach v oèích vìdcù, kteøí se zabývají kvantovou fyzikou, zmiòte jen dvì slova: problém mìøení. Jde v podstatì o toto: atom se na urèitém místì objeví, jen pokud ho zmìøíte. Jinými slovy – atom je zcela rozprostøený, dokud se èlovìk nerozhodne na nìj dívat. Tak¾e akt mìøení nebo pozorování vytváøí tento vesmír.

Krajnì zavádìjící. V mìøítkách, v nich¾ pracuje kvantová fyzika, se objekty jednou chovají jako èástice, jindy jako vlna (mo¾ná si vzpomenete na tzv. dvou¹tìrbinový pokus, který se probíral na støední). Komentáø sugeruje, ¾e je to právì a jen akt mìøení, který podmiòuje existenci atomu. Skuteènost je v¹ak mnohem prost¹í: akt mìøení rozhoduje o tom, zda se atom bude chovat jako vlna nebo èástice, ale jeho existence je na aktu mìøení nezávislá, jinými slovy mù¾eme mìøit donekoneèna, ale pokud nìjaký atom nepøiletí, nenamìøíme zhola nic.

[1:01] Jen vìdomé bytosti mohou být pozorovateli. Jsme tedy souèástí samotné existence reality. Bez nás by existovalo jen roz¹iøující se mno¾ství mo¾ností, ale nikdy by se s urèitostí nic nestalo.

Zmateèné. Zcela se ignoruje fakt, ¾e vesmír existoval po miliardy let, alespoò dle v¹eho, co víme, bez vìdomých bytostí, a pøece se s urèitostí stala spousta vìcí od vzniku základních èástic a¾ po zformování galaxií.

[1:19] Miliony kapek energie, atomù a fotonù vytváøejí tento imaginární, trojrozmìrný, pevný svìt, který podle relativity kvantové mechaniky vùbec neexistuje.

[1:35] Kdykoliv se pokusíme podívat na èástice za urèitou hranicí, jsou vìci mìnìny u¾ samotným aktem pozorování. Navíc – èím více se na jednotlivé èástice díváte, tím víc si uvìdomujete, ¾e nic jako elektron vlastnì neexistuje. Elektron, nebo i jakákoliv jiná elementární èástice existuje jen ve vztahu k jiným vìcem, a¾ u¾ èásticím, nebo vesmíru jako celku. To znamená, ¾e kdy¾ se ponoøíte do podstaty hmoty, v¹e, co známe o ka¾dodenním svìtì, se rozpustí. ®ádné objekty, jen vztahy. Neexistuje tu prostor ani èas. Èím detailnìji se díváte na to, co se pova¾uje za pevnou hmotu, tím ménì pevné se to zdá.

Dùvod, proè v souvislosti s tímto videem mluvím o kryptomaterialismu. Autoøi zapomínají na to, ¾e kvantové zákony mají svou platnost v oblasti velmi malých rozmìrù, ale ¾e v mìøítkách na¹í ka¾dodennosti platí zákony kvalitativnì jiné. Tím, jak docházelo a dochází k pozvolnému vývoji okolního svìta, objevují se zcela nové zákonitosti, které na onìch star¹ích stojí, ale které se jimi nevyèerpávají. Kupøíkladu k popisu kamene nám staèí anorganická chemie, k popisu ¾ivého organismu u¾ budeme potøebovat molekulární biologii, pøi popisu lidské psychiky se neobejdeme bez cvokaøe a spoleènost jako celek nejlépe vystihne sociologie èi ekonomie. Snaha vysvìtlit v¹echnu tuto rozmanitost souborem nìkolika málo pouèek odvozených z chování elementárních èástic pak podle mì nelze nazvat jinak ne¾ jako materialismus, a» se sna¾í tváøit sebevíc duchovnì.


[2:24] Jediné reality, které známe, jsou ty, co vyrábí ná¹ mozek. Mozek obdr¾í ka¾dou minutu milióny signálù, je¾ vysíláme mimo sebe a nazýváme realitou. Konceptuální ¹katulky, které pou¾íváme k popisu reality, jsou fenoménem uvnitø na¹í hlavy, mimo ni neexistují.

Odkud se ov¹em ony signály berou? Viz komentáø k 7:26.

[2:51] Zjistilo se napøíklad, ¾e kdy¾ vezmete dvì subatomární èástice, jako elektrony, tak cokoliv provedeme na jednom z nich, ovlivní nìjakým zpùsobem i ten druhý, bez ohledu na to, jak daleko jsou od sebe. Z toho plyne, ¾e jakmile je jednou hmota fyzicky spojená, tak i kdy¾ ji rozdìlíme, existuje tam stále nìjaká energie spojení. Dùle¾ité je to proto, ¾e kdysi byly v¹echny èástice spojené v jediný bod o velikosti hrá¹ku. [...] Pokud doká¾ete vzít v¹echny vesmírné èástice, stlaèit v¹echen prostor do velikosti hrá¹ku, znamená to, ¾e my v¹ichni jsme dílky jediné èástice, která tvoøí celý vesmír. A aèkoliv v¹e je dnes rozdìlené a vesmír expanduje, jsou ve¹keré jeho èásti energeticky propojené.

Známý Einsteinùv-Podolského-Rosenùv paradox, ov¹em v dosti zavádìjící podobì. Nelze vzít libovolné dvì èástice, musejí být toti¾ nìjak propojené – napø. elektron a pozitron vzniklé pøi rozpadu pionu. Pokud zmìøím spin elektronu, okam¾itì se dozvím i spin protonu, nebo» ten je pøesnì opaèný. Onen paradox spoèívá v tom, ¾e se tak dìje okam¾itì bez ohledu na vzdálenost, i kdy¾ podle teorie relativity to není mo¾né, nebo» pøenos informace je limitován rychlostí svìtla. Co z toho v¹ak plyne pro ka¾dodenní ¾ivot? Vùbec nic! Fakt, ¾e nìjaká èástice mého tìla je propojena s jinou na druhém konci vesmíru je zanedbatelný, nebo» se skládám z miliard takových èástic a dùle¾ité nejsou ani tak ony èástice (slo¾ením se ¾ivý èlovìk a hromádka popela z krematoria zase tak neli¹í), jako jejich uspoøádání, které je jedineèné (zde je rozdíl mezi èlovìkem a popelem zøetelnìj¹í). Pokud jsem tedy hypotetickému propojení v¹ech èástic ve vesmíru ochoten pøipsat nìjakou dùle¾itost, potom asi takovou, jako ¾e nìkteré z atomù mého tìla kdysi pravdìpodobnì tvoøily souèást nìjakého dinosaura (èili témìø nulovou).

[3:54] Tudí¾ atom a jeho elektron jsou promìnlivé [v multiverzu existující] objekty, a právì ty kvantová mechanika popisuje. To znamená, ¾e aspekt paralelního vesmíru [paralelní vesmír jako aspekt reality], jak jej popisuje kvantová teorie, platí pro pøedmìty v¹ech velikostí: lidi, hvìzdy, galaxie... v¹e. A právì proto se tomu øíká „teorie paralelního vesmíru“ spí¹e ne¾ jen „teorie paralelních elektronù“. My v¹ichni jsme tvoøeni atomy. Podle stejné teorie, která tvrdí, ¾e atomy existují na více místech v rùzných vesmírech, existují i lidé na více ne¾ jednom místì, ve více stavech mysli v rùzných vesmírech.

Silnì zavádìjící. Jestli¾e vìdci doká¾ou v¹e popsat pomocí kvantové teorie, pak nechápu, proè se poøád pídí po GUT (Grand Unified Theory), tedy po teorii, která by dohromady propojila kvantovou teorii s teorií relativity. Pokud je mi známo, kvantová teorie se dá pou¾ít pro velmi malá mìøítka, zatímco teorie relativity pro mìøítka olbøímí, a k jejich prolnutí dochází jen v nìkolika málo pøípadech, napø. u èerných dìr, které jsou na jednu stranu velmi malé, na stranu druhou velmi hmotné. Ke skuteènému propojení obou teorií, je¾ by dokázalo popsat celý hmotný vesmír, je v¹ak je¹tì daleko.

[4:43] Jestli¾e neexistuje prostor [oddìlení] mezi elektrony, neexistuje ani prostor [oddìlení] mezi lidmi.

Opìt vzná¹ím námitku kryptomaterialismu, viz komentáø k 1:35.

[4:50] V¹e je propojené a podle mì spoèívá nejvìt¹í tajemství v tom, ¾e individualita je v podstatì iluzí.

Útìcha nemocných a slabých duchù. Stále mì nepøestává pøekvapovat tahle nedu¾ivá pøedstava, ¾e se vymaním ze své malosti, kdy¾ splynu s nìèím vìt¹ím a vy¹¹ím, která zcela zapomíná, ¾e se tak zbavím nejen své malosti, ale hlavnì sama sebe. Pokud se nìkdo vzdává své individuality ve prospìch absolutna, zdá se to je¹tì vcelku ne¹kodné, ale nemù¾u se zbavit dojmu, ¾e jde o stejný mechanismus, jako kdy¾ se nìkdo vzdává své individuality ve prospìch èisté nadrasy nebo svìtlých zítøkù.

[6:28] Hledáte-li nekoneèno, jaké pro to pou¾íváte nástroje. Jen svoje smyslové orgány, ¾e? Tak¾e skrze svoje smysly hledáte nekoneèno... To je stejné, jako chtít se dostat na Mìsíc ve voze ta¾eném voly. [...] S omezeným vnímáním se pokou¹íme polapit nìco, co nás pøesahuje.

Truismus. Skuteènost, ¾e na¹e smysly jsou omezené, je známa nejen filozofùm, ale i obyèejným lidem po tisíciletí. Je u¾iteèné si to pøipomínat, ale nedìlal bych z toho kdovíjaký objev. Spí¹ by mì zajímalo, jaké jiné nástroje ne¾ na¹e smysly a rozum dotyèný guru doporuèuje. Zapøáhnout do vozu volavky?

[7:26] Co je „skuteènost“? Jak ji definuje¹? Pokud mluví¹ o tom, co mù¾e¹ vnímat skrze smysly, je realita mno¾stvím signálù, které interpretuje mozek.

Co je skuteènost? Souhlasím s tím, ¾e na¹e mysl (nikoli mozek, proto¾e na jeho existenci sami usuzujeme a¾ na základì tìchto signálù) pracuje se smyslovými signály a s reflexí svých pochodù. Odkud se v¹ak tyto signály berou? Pokud zvenèí, a jsou tedy na nás nezávislé, pak tvrdím, ¾e toto je skuteènost, jinými slovy skuteènost = objektivní existence. Pokud zevnitø a jsou jen výplodem na¹í mysli, pak je nutné pátrat, proè nad nimi jako jejich tvùrci nemáme moc (staèí si polo¾it jednoduchou otázku, proè mysl, která si podle této hypotézy doká¾e vytvoøit pøedstavu geniálního klavíristy na pódiu, nedoká¾e vytvoøit pøedstavu mì samého geniálnì hrajícího na klavír). Odpovìdí bývá, ¾e na¹e mysl je zahalena klamem (podle nábo¾enství èi filozofie rùznì pojmenovaným). Je-li tento klam nezávislý na na¹í mysli, pak podle své pøedchozí definice tvrdím, ¾e právì on je skuteèností. A pokud nìkdo tvrdí, ¾e tenhle klam je zase jen výplodem na¹í mysli, potom poserpánbù, proto¾e mysl, která klame sebe sama a dìlá si ze ¾ivota peklo je nejen zvrácená a logicky nepochopitelná, je pøímo zralá na svìrací kazajku.

[7:40] Na¹e mozky informace pøijímají a nìkdy jim dávají formu. Není to tak, ¾e by ten pohled ve skuteènosti existoval. Pøijímaná data mìníme v obrázky podle na¹ich vnitøních systémù, vèetnì toho nevìdomého.

Jde o klasickou otázku, jak vnímá svìt èlovìk a jak netopýr. Mentální obraz vnìj¹ího svìta u èlovìka, který se orientuje pøevá¾nì zrakem, je nepochybnì odli¹ný od mentálního obrazu netopýra, který vyu¾ívá hlavnì sluch, na druhou stranu se èlovìk, alespoò za svìtla, vyhne vzrostlému stromu stejnì jako netopýr. Jejich mentální obrazy okolního svìta se toti¾ sice li¹í, ale onen okolní svìt je pro oba toto¾ný.

[8:38] Ve¹kerá hmota je jen energie koncentrovaná do pomalých vibrací.

Angliètinì se v tomhle nedostává názvosloví, ale v èe¹tinì rozli¹ujeme pole a látku, které pøedstavují dvì podoby hmoty. V bì¾ném úzu se v¹ak pro pole pou¾ívá výraz energie a pro látku pojem hmota a bývají pak, zcela nesmyslnì, kladeny do vzájemného protikladu. Ve skuteènosti by bylo stejnì dobøe mo¾né øíci, ¾e ve¹kerá energie je jen hmota koncentrovaná do rychlých vibrací a vy¹lo by to nastejno.

To¾ to je asi v¹e, co bych k tomu mìl. Nejsem fyzik, tak¾e je mo¾né, ¾e jsem se sám pomýlil. Pokud na to nìkdo pøijde, budu jen rád, kdy¾ se ozve a vìci mi vylo¾í správnì. Tøeba¾e chápu, ¾e video je jen sestøihem del¹ího poøadu, pøipadá mi svým zpùsobem jako ukázkový pøíklad urèitého zpùsobu my¹lení, který mi není vlastní, a proto¾e nemám chu» ani èas komentovat dal¹í podobné výtvory tohoto druhu, pou¾il jsem ho jako zástupce v¹ech ostatních. Co jsem chtìl øíci, snad bylo jasné, a pokud ne, rád to osvìtlím osobnì. Pøece jen si dovoluji malé shrnutí:

a) video úèelovì uvádí vìdecké poznatky, které v¹ak mnohdy pøekrucuje a z nich¾ vyvozuje naprosto neadekvátní závìry;

b) aèkoli se video tváøí, ¾e se sna¾í pøedat jakési duchovní poselství, máme tu co èinit s materialismem nejhrub¹ího zrna a støihu konce 18. století; lejno zabalené do lesklého celofánu moderních vìdeckých teorií v¹ak jenom proto nepøestane smrdìt...



Pidat koment
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veker HTML tagy jsou zakzny, oddkovn zstv zachovno.
Kontroln kd:
Visual CAPTCHA