- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Jaká je vlastnì na¹e souèasnost?

<<<

Buddhead, 01:02:17 31.03.2010, peteno 1760x
Sekce: Postøehy

Lidstvo má tì¾ko pochopitelný sklon hanìt svou souèasnost a idealizovat doby minulé (staèí vzpomenout na ovidiovský mýtus o zlatém vìku nebo na indické jugy). Minulosti bývají zpravidla pøipisovány morální hodnoty pøesnì opaèné, ne¾ jakými se údajnì vyznaèuje souèasná doba. V tom, o jaké hodnoty jde, se ov¹em li¹í autor od autora a spí¹e ne¾ nìjakou objektivní pravdu odrá¾ejí jeho osobní preference. Zatímco pro nìkoho je souèasnost ztìlesnìna jevem X a minulost jevem Y, pro jiného je to pøesnì naopak...

Na dùkaz svého tvrzení si dovoluji uvést krátký èasopisecký text o jednom nejmenovaném filozofovi (jméno v této souvislosti není dùle¾ité). Uvádím jej jak v pùvodním znìní, tak upravený do podoby, je¾ tvrdí pravý opak. Doká¾ete rozeznat, který text je který? Své tipy mù¾ete napsat do komentáøù...
 
Studiem historie do¹el k názoru, ¾e moderní doba se od klasické li¹í v jedné dùle¾ité vìci: nìkdej¹í bytostná a úplná lidská existence, tì¾ící jak ze zá¾itku pøírody, tak z nábo¾enské transcendence, se nástupem vìdy rozpadla – do té míry, ¾e modernímu èlovìku u¾ to, co ztratil, skoro ani nejde vysvìtlit. Jak ve dvacátém století pochopit, ¾e bytí starých lidí znamenalo neztoto¾òovat se s hmotným vesmírem, dr¾et si od nìj ostra¾itý odstup? Èlovìk vìdecké doby uva¾uje úplnì jinak, vstoupil do skuteènosti, stal se její souèástí, zaèal ji zkoumat, mìøit a vá¾it. „Èlovìk-pozorovatel byl nahrazen èlovìkem, který se nechal pohltit svìtem; vìèné bytí nahradil doèasný pobyt.“ Moderní doba vnucuje lidem ubohou roli: nutí je vztahovat se ke skuteènosti tím, ¾e o ní sbírají stále více stále ménì podstatných informací. Odpovìï na otázku „co je pravda“ zformuloval úplnì jinak: nevzniká nahromadìním dùkazù o skuteènosti, ale lidským vztahem k ní. Pravdivé je jen to, co je vìèné a nepodléhá nahodilým promìnám.
 
Studiem historie do¹el k názoru, ¾e moderní doba se od klasické li¹í v jedné dùle¾ité vìci: nìkdej¹í bytostná a úplná lidská existence, tì¾ící jak ze zá¾itku pøírody, tak z nábo¾enské transcendence, se nástupem vìdy rozpadla – do té míry, ¾e modernímu èlovìku u¾ to, co ztratil, skoro ani nejde vysvìtlit. Jak ve dvacátém století pochopit, ¾e bytí starých lidí znamenalo cítit s celým vesmírem, souviset s ka¾dou jeho èástí? Èlovìk vìdecké doby uva¾uje úplnì jinak, vystoupil ze skuteènosti, oddìlil se od ní, zaèal ji zkoumat, mìøit a vá¾it. „Èlovìk-úèastník byl nahrazen èlovìkem, který se jen dívá; bytostnou existenci nahradil ¾ivot na dálku.“ Moderní doba vnucuje lidem ubohou roli: nutí je vztahovat se ke skuteènosti tím, ¾e o ní sbírají stále více stále ménì podstatných informací. Odpovìï na otázku „co je pravda“ zformuloval úplnì jinak: nevzniká nahromadìním dùkazù o skuteènosti, ale lidským vztahem k ní. Pravdivé je jen to, k èemu je èlovìk schopen vytvoøit si silný citový vztah.


Pidat koment
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veker HTML tagy jsou zakzny, oddkovn zstv zachovno.
Kontroln kd:
Visual CAPTCHA