- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Americký deník 21. 7. 2007

<<<

Buddhead, 12:25:18 25.09.2007, přečteno 809x

Zhruba v pět ráno se vrátila DeAnna a její prdlá kámoška z nějakého tahu, a protože se jim nelíbilo, jak jsme odpoledne rozestavili nový nábytek, začalo velké stěhování. Jenže místo aby ho přenášely, šoupaly s ním po podlaze. Nakonec to Katka nevydržela a vlítla na ně, že chceme spát. Na chvíli jsme sice měli klid, ale pak se nám jako každé ráno začali nad hlavou honit sousedčini parchanti, kteří nejspíš trpí nějakou poruchou rovnováhy, protože sebou každou chvíli s ohlušující ranou říznou o zem.

Dnes Katce začala třítýdenní dovolená, a proto jsme se vydali pronajmout auto. Vyrazili jsme pravda trochu pozdě a byli nemile zaskočeni tím, že většina autopůjčoven v okolí zavírá už v poledne, ale to nebylo nic proti tomu, když jsme se dozvěděli, z jakých aut máme na výběr a na kolik by nás to přišlo. Samotný pronájem totiž není drahý, ale nezahrnuje ani povinné ručení. Na druhou stranu člověk odpovídá za jakékoliv poškození, i nezaviněné, třeba když se o vás otře nějaký blbec na parkovišti, takže je dobré mít rovněž havarijní pojistku. Tím se ovšem cena zvedá na dvojnásobek, a když jsme vzali v úvahu, kolik asi žerou ty americké krávy, jež nám nabídli, rozhodli jsme se vše promyslet, po internetu si rezervovat něco menšího a celou věc odložit na pondělí.

Protože jsme nechtěli naše neočekávaně volné odpoledne prohnípat doma, naskočili jsme na autobus a přes Santa Moniku se vypravili do Venice. Cestou jsme minuli hotel California, ale jestli je to ten, o němž zpívají Eagles, jak mi tvrdila květinka, si nejsem zcela jist. Na promenádě jsme zhlédli vystoupení skupinky breakdancerů, jejichž akrobatické kousky by se ujaly v jakémkoli českém cirkuse, potkali se s polonahým indiánem ve slipech z hroznýší kůže, který po těle válí velkou železnou kouli, dostali jsme brožurku od hárekršnistů a samozřejmě minuli spousty boveráků, kteří somrovali drobáky na trávu.

Jinak je ovšem zdejší osazenstvo činorodost sama. Tu vám kaligraficky ztvární vaše jméno dolar za písmeno, onde prodává chlapík parádní letadélka ze starých pivních plechovek, jinde zase nějaký dědouš nabízí obyčejné polodrahokamy, což je tady celkem běžné zboží, ale s nálepkou PEACE STONES a s ujištěním, že jejich koupí podpoříte světový mír. Asi nejvíce mě však nadchnul jeden sochař, který každý den ráno nabere pár kýblů mokrého písku, uplácá z něj na promenádě skoro třímetrového draka, zasadí mu dva modré kameny místo oči a vedle postaví tentýž kýbl s nápisem, že pokud si chcete jeho dílo vyfotit nebo jen ocenit umělcův výkon, vyjde vás to na dolar.

Cestou zpátky, poté co jsem zkusil chilli cheese fries, v nichž by nebylo možné detekovat chilli ani za pomoci spektrografu, jsme se chtěli vykoupat, ale obloha se zatáhla mraky a od oceánu se zvednul studený vítr, a tak jsme to vzdali. V autobusu mi navíc kasička sežrala čtvrťák, aniž ho započítala, takže jsem jak vůl rychle lovil po kapsách drobné. Když jsme se kolem půlnoci chystali s Katkou do postele, dorazila DeAnna s prdlou kámoškou. Vidouce nás stále vzhůru, usoudily nejspíš, že se nám nechce spát, a začaly si dělat večeři, kterou samozřejmě konzumovaly kde jinde než před šíleně osolenou bednou. Já jsem sice záhy odpadl, ale podle květinky čučely na telku skoro do tří.



Přidat komentář
Autor:
Titulek:
Text:
Pozn.: Veškeré HTML tagy jsou zakázány, odřádkování zůstává zachováno.
Kontrolní kód:
Visual CAPTCHA