Znáte to - člověk se vrací v noci domů, před dveřmi do bytu se začne šacovat a zjistí, že nemá klíče. Buď je ztratil, nebo jsou doma, nicméně problém zamčených dveří je tady.

Takto byly rozehrány karty dva dny nazad zhruba v 1:30 ráno. V bytě samozřejmě člověk, který by dveře mohl otevřít, byl, jenomže přítelkyně sladce spala se ztišeným mobilem a moje pokusy klepat (zvonek nefunguje kvůli opravám celého domu), houkat jako sova, atd. vyšly vniveč. Po 15 minutách prozvánění jsem zjistil, že tudy cesta nepovede.

Co teď? Vzpomenul jsem si, že jsem před dvěma týdny oprášil starý VoIP telefon, takže zkusím zavolat na něj. Po několika minutách vyzvánění jsem to taktéž vzdal, protože byl slyšitelně (či spíše neslyšitelně) ztišen, tudíž se budící efekt jaksi nedostavil. Důležité však bylo, že existuje cesta, kterou se vydat.

Nastartoval jsem tedy svůj mobil, mého druhého nejlepšího kapesního přítele, a jal se něco vymýšlet (což byl po 5 Hoegaardenech docela zdlouhavý proces). Shodou náhod jsem si ho předevčírem celý přeflashoval, takže jsem na něm neměl žádný rozumný software pro "práci". Instalace Opery Mini z MemorySticku byla záležitostí stisků dvou tlačítek, šup na Net a stáhnout nějaký SSH klient. Zaplaťpánbu za MidpSSH, download 100kB se dá po non-EDGE GPRS přežít.

Okamžitě jsem se připojil na domácí router, kde běží místo originálního Linuxu modifikovaná verze s SSH serverem společně s připojenou 1GB flashí pro další aplikace. Zjistit IP adresu telefonu v lokální síti byla záležitost chvilky, teď se jen na ten telefon dostat. Co si pamatuji, dá se do Interbellů dostat jak telnetem, tak přes webové rozhraní, vzhledem k textovému módu na pididispleji mobilu jsem radši zvolil telnet. Heslo 1234 jsem uhádl asi napotřetí, a jal se listovat příkazy telefonu. Po chvilce jsem to samozřejmě vzdal, protože MidpSSH neumí rozumnou paginaci, tj. veškerý help mi přes obrazovku profrčel jak Pendolino Kolínem a command

set speakerout 31

jsem z hlavy opravdu neznal. Takže hurá na webové rozhraní...

Díky všem lidem, kteří nezanevřeli na tzv. textové browsery a stále je vyvíjejí, bez nich by život stál za prd. Na routeru žádný z nich nainstalován samozřejmě nebyl, není však nic lehčího než si ho tam doinstalovat. K dispozici byl bohužel pouze lynx, moje oblíbené w3m v balících chybělo, ale s tím se už člověk jaksi smíří, když poskakuje v noci přede dveřmi s jedinou vidinou - teplé postele.

Dostat se do telefonu přes webové rozhraní byla již pohoda, trošku ale zazlobil terminál. MidpSSH defaultně zobrazuje jenom VT100, která zrovna featurami nevyniká (chybí barvy, atd.), takže něco hackovat moc nešlo. Přepnout ho na Linux byla již kosmetická záležitůstka a poslední krok před grandiozním finále. Změnil jsem vyzvánění telefonu na maximální hlasitost, uložil nastavení do telefonu, čímž se automaticky rebootoval, chvilku počkal a znovu zavolal na domácí číslo.

Zvonění telefonu jsem slyšel přes dvě cihlové stěny až na chodbu a jakoby mávnutím kouzelného proutku se otevřely dveře s rozespalou přítelkou, která mne pustila dovnitř se slovy "Mhrhghghgh?".

A co z toho všeho plyne? Někdy je lehčí si prostě nezapomínat klíče doma, když jde člověk kalit ven...